Před 20 lety byla založena Rudá hvězda,
která zvedala úroveň brněnského hokeje
Každé výročí je vlastně oslavou historických souvislostí. Toho, jak byly věci spojovány a rozdělovány, jaký k sobě měly vztah. Nejinak tomu bude v článku, který si klade za cíl zhodnotit říjnovou událost roku 1953: vznik Rudé hvězdy Brno. RH Brno byla zakládána jako fotbalový celek, smyslem založení byla touha dostat fotbalové Brno z prudkého poklesu, který následoval po roce 1949, kdy Zbrojovka sestoupila z I. ligy a hrála v tak nízkých místních soutěžích, že o fotbalovém Brnu nebylo za jeho zdmi vlastně ani slyšet. V roce 1953 procházela totiž naše tělovýchova procesem reorganizací a vytvořením silného fotbalového celku bylo možno dosáhnout toho, aby oddíl byl zařazen do některé z vyšších soutěží. Fotbalové Rudé hvězdě šlo o to, aby hrála II. ligu a z ní se pak probila do I. ligy.
Všechno se nakonec podařilo, v brněnské kopané sehrála brněnská Rudá hvězda za vedení trenéra Josefa Eremiáše významnou roli, vypracovala se mezi naše přední mužstva, podnikla dokonce zájezd do Číny, měla ve svém středu řadu vynikajících hráčů a dokonce československých reprezentantů, byl to prostě tým, na který mohlo být fotbalové Brno hrdé …
Šídlo v pytli neutajíš
V roce 1953 bývalo dost obvyklé, že sportovci se využívali hned v několika sportech najednou. Brno mělo celou plejádu basketbalistů, kteří byli i výtečnými házenkáři, atlety, kteří vynikali pod koši i na lyžích, plavkyně, které byli výtečnými atletkami atd. A také fotbalisty, kteří hráli vynikající hokej a naopak. Do fotbalové Rudé hvězdy pak přicházela řada fotbalistů, kterým byl hokej druhou přirozeností. A tak vznik především fotbalové Rudé hvězdy byl současně vznikem Rudé hvězdy hokejové. I když ta byla na druhé koleji, spíše byla k fotbalu přifařena. Nejpřesvědčivější důkaz? Zatímco fotbalová Rudá hvězda měla od svých počátků trenéra (J. Eremiáše), v hokeji to funkcionáři nepovažovali za nutné, spokojili se s tím, že o mužstvo se budou starat tři jeho hráči: Vl. Bubník, B. Danda a Sl. Bartoň. Když se této trojice zeptáte po letech, kde se v nich vzalo tolik odvahy nejen hrát, ale dokonce i mužstvo vést, odpoví celkem prostě: „Výchovnou a trenérskou práci táhl pan Josef, věděl co chce a dovedl za svým cílem jít, na fotbalový trénink jsme chodili všichni a byli vedeni, v hokeji bylo tehdy zvykem hrát bez trenéra, mužstva zpravidla vedl nejlepší hráč, trenéři v dnešním slova smyslu v tehdejším hokeji vlastně ani neexistovali.”
Trochu prehistorie
Hokejová Rudá hvězda by nevznikla, kdyby 19. ledna 1947 nebyl v Brně otevřen třetí zimní stadión v Československu. Byl na svou dobu mimořádný, neboť měl největší lední plochu nejen v Československu, ale dokonce v celé střední Evropě. Jeho dvě kluziště dávala možnost, aby tu zaráz rostl zcela nezvyklý počet mladých hokejistů. Navíc Brno obrovsky prahlo po tom, dohnat hokejově Prahu, která do té doby ovládala československý hokej skutečně suverénně. Téměř 90% našich nejlepších hráčů bylo v Praze. Vynikajících hráčů bylo v Praze (jediném našem městě s umělým ledem) tolik, že pro ně nebylo už ani místa, hledali proto angažmá jinde. Když se hokejové Brno v roce 1947 snažilo posílit své pozice, nebylo těžké získat v Praze řadu předních hráčů. Do Brna přišli v roce 1947 z Prahy Hurych, Bertl, Fišer, Kysela, Čermák, Biederman, Prchal, Žák, Žurek, K. Modrý. Brno vyvinulo v získávání předních hokejistů takovou iniciativu, že do Brna přicházeli v roce 1947 a letech těsně následujících hráči do té doby nejsilnějších moravských celků: Horácké Slavie Třebíč a SK Prostějov. Z Třebíče přišli postupně do Brna Bouzek, Polák, Vidlák, Krul, Ošmera a Novák, z Prostějova pak Bábek, Kubes, Marek, Tesařík a Bezděk, z Prahy pak později Pergl a Štemprok. Navíc bylo samozřejmě přitažlivé i pro talentované hokejisty z blízkého okolí. Z Černé Hory přišel Bartoň, z Bílovic Anton. Na brněnském ledě pak velmi rychle vyrůstali hráči, kteří se vyrovnávali svým kolegům z Prahy. Prostě, v letech 1947-1951 se stalo Brno hokejově nejpřitažlivějším městem Československa, obrovským magnetem, který lákal spousty hráčů a řadu vynikajících hráčů sám produkoval. Navíc se v těchto letech objevilo Brno i na mapě světového hokeje. Do Evropy jezdili totiž na zájezdy Kanaďané a Američané, navíc i západoevropští profesionálové. Při svých zájezdech takřka nikdy nevynechali Brno. I bylo nutno proti nim postavit dobrého soupeře, který by obstál a který by se od silných soupeřů i něčemu přiučil. A tak si v Brně navykli sestavovat tým Brna, složený vždy jen z hráčů GZ Královo Pole a Zbrojovky Brno, kterážto mužstva se v letech 1948-1949 probila do naší nejvyšší hokejové soutěže I. ligy. Nijak zvlášť mimořádné úspěchy v I. lize nedobyl, hrála však dobře. Když však bylo sestaveno mužstvo Brna, bylo zřejmé, že kdyby nejlepší brněnští hráči mohli hrát v témže dresu, mohlo by být Brno snad i československým mistrem.
Tým Brna – předobraz Komety
Už na samém začátku 50. let dokázali Brňané sestavit tak silné městské mužstvo, že se stávalo rovnocenným soupeřem i národním týmům Kanady a USA a hrálo zcela otevřenou hru s anglickými profesionálními celky, Racingom Paříž, atd. V řadě těchto střetnutích Brňané i zvítězili. Na zápasy tehdy chodily masy diváků. Brno mělo světovou raritu i v tom, že v přestávkách hokeje se promítaly filmy. Hráči Zbrojovky a Králova Pole měli k sobě velmi blízko dík častým společným zápasům a také dík tomu, že se ve společných bojích přesvědčovali, jaká je síla v dobře sestaveném kolektivu. Proto se nelze divit, že když se na jaře 1953 začalo v Brně hovořit o tom, že by mohl vzniknout klub složek Ministerstva vnitra a že do Brna by mohli chodit na vojnu naši největší hokejoví talenti, vyvinul nejeden brněnský hokejista nemalé úsilí, aby Rudá hvězda vznikla co nejdříve. Tím samozřejmě narazil na zájmy zbrojováckých a královopolských funkcionářů, mnozí z nich vzpomínají na vznik Rudé hvězdy ve zlém ještě dnes. Dodnes se domnívají, že to byl akt, který byl násilný. Nemohou však popřít, že vznikem Rudé hvězdy se začal brněnský hokej vyvíjet v prudce vzestupné spirále, kterou by za jiných okolností zcela určitě nedosáhl.
První zápas
Svůj první zápas sehrála Rudá hvězda s týmem Švermy Jinonice (bývalým I. ČLTK) a vyhrála jej 4:2. Hrála tehdy v sestavě: Kolouch (Trávníček) – Olejník, Sláma – Chocholatý, Zamastil – Bubník, Danda, C. Liška – Návrat, Bartoň a Frošek. Kolouch přišel do Brna na vojnu z Českých Budějovic, Trávníček byl z Moravské Slávie, Olejník z Králova Pole, Sláma a Chocholatý ze Zbrojovky, stejně jako Danda a Bartoň, Bubník byl ,,Krpolák“, Liška přišel z Plzně, Návrat z Ostravy, Prošek z Kladna. Byli to většinou ještě hokejoví zajíci, vedle tak výtečných hráčů jako byli v té době Bubník a Danda se však velmi rychle ostříleli a rostli kolem Bartoně v naše nejpřednější hokejisty.
Titul za titulem
Svou první prvoligovou sezónu absolvovala Rudá hvězda Brno v letech 1953-54. Neměla to lehké. V Brně se jí hrálo těžce, diváci se ji snažili vypískat, na hokej totiž chodili samozřejmě fanoušci Králova Pole a Zbrojovky, nemohli zapomenout, že oběma jejich oddílům odešli jejich nejlepší hráči. Byli přesvědčeni, že když vytvoří kolem brněnského ledu malé peklo, že se Rudá hvězda rozpadne, že hráči se raději vrátí do svých oddílů. Jenže Rudá hvězda hrála tak výtečný hokej, s takovou vervou a nadšením, že pískačům začal docházet dech, hlediště bylo stále plnější těmi, kdož začali tleskat a pak povzbuzovat, protože úspěchy RH Brno byly skutečně výjimečné: již ve své první sezóně skončilo mužstvo v I. lize na 2. místě se stejným počtem bodů jako pražská Sparta, na 2. příčku tabulky bylo odsouzeno jen pro méně příznivé skóre. V roce 1955 je ji Rudá hvězda Brno mistrem Československa, v roce 1956 tento úspěch opakuje, je mistrem i v letech následujících, jen v roce 1959 je jejich série získávání titulu mistra přetrženo úspěchem kladenských SDNP. Ale v roce 1960 je mistrem už zase RH Brno a ve svých úspěších pokračuje bez jediné přetržky až do roku 1966. Už na začátku 50. let se začalo v Brně mluvit o Rudé hvězdě, na ledě však stále častěji povzbuzují diváci KOMETU, ta přezdívka má své velmi racionální jádro, skutečně vyšla hvězda, která se stala hokejovou KOMETOU. Vzplála rychle, najednou a měla tak oslnivé úspěchy, že se nechtělo věřit, že je možno v tak krátkém čase dosáhnout tolika vynikajících úspěchů a vítězství.
Splendid isolation
Nejsuverénnějšího postavení v našem hokeji dosáhla KOMETA v letech 1962-1966. Do té doby musela o tituly mnohdy těžce bojovat, v letech 1962-1966 však neměla u nás rovnocenného soupeře, v lize prohrála některá utkání jen zcela ojediněle, výjimečně. V téže době však začaly být vyslovovány pochybnosti o tom, zda je účelné, aby Rudá hvězda měla v Brně špičkové fotbalisty a hokejisty, řeči nabývali na síle, najednou bylo rozhodnuto, že fotbalová a hokejová Rudá hvězda bude rozpuštěna, že hráči se vrátí do civilních jednot. V polovici roku 1962 přešli fotbalisté KOMETY do Zbrojovky, hokejisté do ZKL. Bylo to v době, kdy výkonnost hokejové KOMETY vrcholila. Nejlépe to dokazují řádky vypsané z tabulky I. hokejové ligy v jednotlivých letech:
| 1962-1963 | 1. ZKL Brno | 32 | 27 | 1 | 4 | 188:71 | 55 |
| 1963-1964 | 1. ZKL Brno | 32 | 29 | 0 | 3 | 232:77 | 58 |
| 1964-1965 | 1. ZKL Brno | 32 | 24 | 3 | 5 | 175:35 | 51 |
| 1965-1966 | 1. ZKL Brno | 32 | 25 | 6 | 5 | 203:92 | 50 |
Celkem dobyla KOMETA jedenácti titulů mistra Československa. Tím dostihla LTC Praha, mužstvo, které vládlo našemu hokeji do roku 1951, a které nemělo za celou dobu své existence pořádného soupeře, s výjimkou válečných let v I. ČLTK Praha.
Je místo na jména?
Teď by se vyplatilo vypočíst všechny hokejisty, kteří oblékali dres brněnské KOMETY, upozornit, kteří z nich oblékali i národní dres, vyjmenovat funkcionáře, pochválit toho či onoho, prostě udělat bilanci, aby nebylo zapomenuto, o co se kdo zasloužil. Na to však není dost místa. O úspěchy hokejové KOMETY se zasloužily stovky a pravděpodobně celé tisícovky lidí. O hlavních sloupech však není možno pomlčet. Brněnskou hokejovou KOMETY stavěli na nohy Vlastimil Bubník, Slavomír Bartoň a Bronislav Danda. Byli vynikajícími hráči, vedli je, vytvořili v oddíle velmi příznivou, atmosféru, ve které rostli mladí talenti skutečně jak houby po dešti. Udělali z brněnské KOMETY sportovní a také společenský celek, do kterého se dostat byla čest, vyznamenání. K nim je nutno připočíst později Františka Vaňka a hlavně trenéra Vladimíra Bouzka, který přišel k mužstvu v roce 1954 a pak je vedl s různými přestávkami až do roku 1972. Pomohl k tomu, že se o brněnských hráčích začalo mluvit jako o hokejových profesorech, o mistrech hokejové hry, o hráčích, kteří dovedou vytvořit akce takřka uměleckého ražení. Do vývoje KOMETY zasáhl trenérsky i E. Farda, trenérského žezla se na určitou dobu ujali i bývalí hráči Sl. Bartoň, Ing. Fr. Vaněk, Vl. Bubník, trenérsky pomáhali B. Danda, na krátkou chvíli byl trenérem i J. Stock, když přišel na jaře 1973 Gustav Bubník, byl to první trenér, který v Brně nehrál a který nevyšel přímo z komeťáckého hokejového prostředí. Tak byla KOMETA hokejově soběstačná, tak se tu vžila tradice, že KOMETA musí stačit na všechno sama, ze svých sil, ze své zdatnosti. To byla po řadu let také největší síla KOMETY. Současně také zdroj jejich velkých problémů.
Ústup ze slávy
V 50. letech a v první polovici 60. let měla KOMETA tolik vynikajících hráčů, že se zdálo zcela nemožné, některého z nich vyměnit, odvolat, poslat ho předčasně na hokejovou penzi. Někteří si nedovedli představit, co se stane, přestane-li hrát třeba Bubník. Tito hráči si udržovali vysoký výkonnostní standard po řadu let, nedělalo jim potíže dodržovat vysokou normu životosprávy a tím zastiňovat výkonnostně i hráče mnohem mladší. Právě proto se rotace hráčů v mužstvu zpomalovala, v některých letech byla takřka zamrzlá, mužstvo se neměnilo a tím se stále rychleji blížilo krizi, která propukla už před rokem 1966. Z této krize nikoho nelze adresně vinit. Nikdo ji nechtěl přivolat. Stejně jako nikdo se nechtěl rozloučit s hráči, kteří hráli stále dobrý a dokonce velmi dobrý hokej. Jenže právě proto, že stárnoucí hráči výkonnostně vlastně nestárli, bylo mužstvo KOMETY připraveno o velmi důležitý vývojový prvek: šanci vypracovat se na ligovou výkonnostní úroveň měla jen malá hrstka mladých hráčů. Na což musí každé mužstvo jednou doplatit. Proto KOMETA opustila první příčku tabulky a na začátku 70. let se usadila spíše v jejím horním středu, absolvovala sezóny, ve kterých prohrávat zápasy i doma. Zachovala si postavení v našem hokeji, ale nebyla schopna hrát už o samu jeho špičku.
Článek k 20. výročí založení Rudé hvězdy byl převzat od neznámého autora z Kometa novin ze dne 9.11.1973, redakcí těchto webových stránek byl mírně zkrácen.
Podrobnosti a zajímavosti z historie Komety naleznete také na spřáteleném webu www.hckometa.wz.cz